Po půl roce nahrazen stanem Hannah Extreme Series Lighter
(koupen v r. 2006)
Verdikt: pozor na vedro a větrání; díry a zlomené kusy se
řeší snadno
První stan už před naším vandrem projel jeden roční vandr do
podobných končin s mým bratrancem a pořád byl v pohodě. Vzali jsme si ho s
sebou hlavně proto, že byl bytelný, lehký a zadarmo. Vandr skutečně přežil,
nikdy do něj nezačalo téct. Bytelný je i nadále a vesele ho používáme i po
vandru.
Pro naše účely měl ale tři zásadní nevýhody. Za prvé, byl mrňavý.
Teoreticky je sice pro dva lidi, ale prakticky spíš pro dva psy nebo pro
člověka a půl. Nějak se tam nacpete, ale pokud se tam chcete nedejbože třeba
převléknout, může tam být vždy jen jeden člověk. Nebo ten druhý musí ležet ve
spacáku a snášet rány loktem. Dovnitř se leze úzkou stranou, takže se tam dá chodit jen po jednom. Všechny
věci musí být v chodbičce ve vchodu – jinam se prostě nevejdou – a když jdete
čůrat, lezete přes ně. Za druhé, stan je určený asi do suchého klimatu – rozhodně
ne do toho, jaké jsme měli my. Málo větrá, takže jsme museli mít skoro
vždy otevřený vchod, bez ohledu na mráz. V zimě se nám stan i tak hodně potil,
vevnitř se kondenzovala voda a stěny byly ráno úplně mokré. Tím trpěl hlavně
parťák, protože je dlouhý, takže se mu o stěny stanu vždycky opíral spacák a
namočil se. V létě pak bylo ve stanu nesnesitelné vedro a protože
vnitřní díl „visí” na tom vnějším a nejde postavit sám, nebylo možné mít stan
bez plachty jen jako moskytiéru. Za třetí stan není samodržící a potřebuje
kolíky. Ty nešlo skoro nikdy nikde zapíchnout, ale to zas taková potíž
nebyla – prostě jsme provazy přivázali na velké kameny.
 |
| Stan Vaude |
 | ||||||||||||||||||||||||||
| Kolíkování stanu Vaude |
Asi po půl roce nás jeli do Kyrgyzstánu navštívit kamarádi a
nechali jsme si od nich dovézt prastarý, o kilo těžší dvojdílný samodržící stan
Hannah. První tyčka mu praskla už v tom Kyrgyzstánu, ale slepili jsme ji gafou
a vydržela další čtyři měsíce až do konce. Při prvním větším děšti (v Číně),
tři měsíce před koncem vandru, jsme zjistili, že do stanu teče přes švy. Od té
doby jsme na něj dávali (při větru přivazovali) obdélníkovou pláštěnku, čímž se
to dokonale vyřešilo. Dalo se tak pohodlně přečkat i čtrnáct dní deště na
Sibiři. Někde v Rusku se urval zip, ale to vlastně nevadilo vůbec. Tohle celé
tu píšu proto, že ve výsledku je na takovémhle vandru vlastně úplně jedno, jak
moc se vám stan rozpadá, pokud dovede zařídit, aby na vás nepršelo, neměli jste
tam saunu a nemohli na vás komáři.
 |
| Stan Hannah s pláštěnkou |
 |
| Stan Hannah, když neprší |
No comments:
Post a Comment